středa 9. července 2008

Bílé Karpaty 4 .-6.7.2008

Z původně plánované početné výpravy asi 7 lidí zůstali jen dva- já (organizátor výletu) a Martin který organizaci nakonec přebral (vymyslel trasu a našel dopravní spoje). Důvodem, proč se šlo nakonec jen ve dvou, bylo špatné páteční počasí a všelijaké vyhlídky na sobotu. Malá hrozba deště byla a podle radaru nás v sobotu minul opravdu jen o pár kilometrů. Jak se říká, odvážnému štěstí přeje a tak jsme si mohli vychutnat krásný výlet s mírně povětrným a polojasným počasím.
Takže v pátek hned po práci jsem vyrazil na EC z Brna do Břeclavi, kde jsem nakoupil jídlo a sušenky na celý pochod. Po hodině přijel i Martin a vyrážíme přes Hodonín do Velké nad Veličkou. Teď už nevím přesně kolik byl příjezd, ale asi kolem 6 a pochod mohl začít...

Z původně plánovaného procházkového tempa nakonec po vypadnutí většiny členů výpravy došlo k operativní změně plánu. Cíl byl přehodnocen na ujítí co největší vzdálenosti, pokud možno až do Starého Hrozenkova (dál jsme už neměli zjištěné spáteční spoje).

Po deštivém poledni se nám celkem vyjasnilo a my se mohli vydat na páteční úsek trasy (na mapě vyznačen modrou čárou (mapu a fotky lze po kliknutí zvětšit;-) ).

Aby jsme tak trochu naštvali Báru s Lenkou, které nejely, tak jsme si neodpustili fotku u piva hned u první hospůdky po cestě...



Hned po vyjití prvního kopečku a vynoření z lesa se nám naskytl pohled do krajiny, kvůli kterému jsem do Bílých Karpat přijel. Strašně moc se mi líbí krajina Kapat, kde se na kopcích střídají nádherné louky s dobytkem a lesy...do toho ty vyhlídky a Gaspacho byl na vrcholu blaha:)

Skupinovka (skoro dav, že?:) na úvod....

Autorem této pěkné fotky je Martin...
A tady je náš první nocleh. Nevím co mají všichni proti Šibeničnímu kopci...mě se tam spalo nádherně...Jasná noční obloha, kolem lítaly světlušky...zima přišla až nad ránem, ale za to může spacák...stěžovat si nemůžu:) Martin měl spaní horší...asi mu zjištění názvu místa neudělalo dobře a tak zamhouřil oka prý jen na dvě hodiny... To nebylo zrovna nejlepší, když nás čekal náročný a dlouhý úsek .

Sobota:

Ráno jsme se hlavně díky zimě z rosy probudily hned při východu slunce, tak se nám po ránu naskytl krásný pohled, který bohužel ani jeden z našich foťáků nebyl schopný zaznamenat...zůstane jen v našich vzpomínkách:p
Díky vlhkosti z pátečního deštivého počasí bylo sobotní ráno ve znamení mlhy a výparů z lesa. Mělo to ohromné kouzlo a jak krásně se tam dýchalo po tom, co člověk dojel z Brna.
Netrvalo to ani hodinu a už jsme byli na Velké Javořině-největšího vrcholku Bílých Karpat (970m). Opravdu velká škoda těch oparů, být jasné počasí, tak je tam opravdu luxusní výhled, ale my byli rádi že neprší:) Naše trasa z velké části kopírovala Slovenské hranice a na jedné chatě na Slovensku se k nám připojil další člen výpravy-Vlkodav.

A to je on... šel s námi ňákých 5-6km a šel by asi mnohem dál, kdyby v hospodě nezavolali na chatu, aby si pro něj přijeli do Květné.

Květné další zastávka v hospodě, 2 pivka, česnečka, brambůrky...polední pohodička.

Vlkodav se taky snažil něco vyloudit, ale byli jsme tvrdí... ještě by si na ty turisty moc zvykl.

Po zastávce v hospůdce nám do kroku zrovna nebylo. Zastavili jsme hned na prvním kopečku (Nová Horka 551m), kde byla krásná louka a výhled na všechny strany...Hlavně na obrovský kopec a největší převýšení, které bylo na celé trase.


Jenda ze sekvence z fotografií... poskládat je všechny za sebe by byla sranda:) Za námi je jeden z hlavních bodů (možná nejhlavnější) z celé trasy - Velký Lopeník s rozhlednou.


Po obědě vysočiny, chleba a sušenek (jídla, které nám pak ke konci lezlo krkem), malého blbnutí na louce jsme si dali dvacet na sluníčku...opravdu krásná siesta.

Záznam z výšlapu na Lopeník není... představte si unaveného Gaspacha a vyfluslého Martina:) Bylo to celkem krutý... údajný 3 km (ale tomu nevěříme...určitě 4-5km) jsme šlapali 2 hodiny a kolem 16:00 zdoláváme Velký Lopeník (911m). Celou trasu se nám podařilo ujít neuvěřitelně rychle a já si začal pomalu pohrávat s myšlenkou, že domů dojedeme už v sobotu večer. To bylo nakonec absolutně nereálné vzhledem k autobusovým spojům, takže nikam nespěchajíc jsme si kráčeli dál hledat nocleh pro pomalu nastávající večer.


Po zvětšení fotky uvidíte spoustu bílých teček...to jsou mračna mušek, kterých tam byly celou cestu mega.

Turistická cesta z Lopeníku vedla přes ohradu kraviček a bejčků... no mám trochu respekt, takže krávy obcházím aspoň z 5 metrů:)


A toto je už v hospodě na terásce... no nebylo by to super mít takovou oblíbenou hospůdku hned za rožkem?:) Sice draho, ale krásně.
Neděle:
V sobotu jsme ušli fakt obrovský kus cesty a do Hrozenkova nám chybělo jen ňáký 4km. Když už to vypadalo, že snad dobrý místo na spaní nenajdeme, nakonec bylo místo naprosto skvělé-lepší než předešlé. Večer opět světlušky, hvězdy, ale ráno žádná rosa-kosa...zato 2 klíšťata, což je míň než jsem čekal, takže taky pozitivní věc:)


Toto je výhled z našeho spacího stanoviště... Spali jsme krásných 10 hodin, což se mi zatraceně dlouho už nepovedlo. Co chodím do práce, tak je 6h průměr:(

A tady jsme v cíli. V Hrozenkově mě ještě potěšili 3 raci v rybníce, které zas tak často nevídám... Další pivko v hospodě, autobus, vlak a Břeclav.
V Břeclavi jsme se ještě 2 hodinky zdrželi a dali sraz s Lenkou a Bárou, které nebyly zrovna nadšené z toho, že jim v Břeclavi pršelo a nám ne...

Celková suma kilometrů je odhadnuta na ňákých 45-50. Celkový dojem z výletu je hodně dobrý... Sice jsem už šel lepší (Slovenské Karpaty, Tatry), ale rozhodně řadím do velice zdařilých akcí. Poznal jsem další kus naší země a už se nemůžu dočkat pomalu přicházejícího Podyjí..

PS: Jak si asi všímáte, napsal jsem článek, což znamená, že mám PC v Brně. Hned po návratu z Karpat jsme ho naložili s bratrem do auta a odvezli, pak už jen napíchnutí na WiFi a jsem znovu spojen s okolním světem:) Aleluja!