Víkendovka s Brontosaurem

Minulý víkend jsem byl v Hodoníně na akci Brontosaurů, která se jmenovala „Z komára na velblouda aneb z mokřadu na Saharu do tří minut“. Hodně zážitků, hodně pocitů a nevím jak to nabušit do PC, abych neskákal od tématu k tématu. Prolínala se tam totiž zábava, práce, zážitky, lidé… tak se to pokusím trochu diferencovat a popsat.

Úvodem by se asi hodilo představit hnutí Brontosaurus. Pro mě celkem známá organizace, ale jak jsem zjistil, moc lidí ji nezná. Takže Brontosaurus je dobrovolnické hnutí lidí, kteří chtějí aktivně pomáhat přírodě, opravují kulturní památky, věnují se ekologické výchově a vedou dětské oddíly. Vše propojují hrou, zážitky, sebevzděláváním a podstatné je taky setkávání s podobně smýšlejícími lidmi. Více na jejich stránkách http://www.brontosaurus.cz/

Abych řekl pravdu, celkem jsem se bál přehnaného idealismu a radikalismu lidí. Obavy byly zbytečné a setkal jsem se tam s přátelskými lidmi z různých oborů (učitelé, studenti, biologové, chemie, makromolekulární bilogie, pracující...), kteří měli celkem rozumné pokrokové názory a nenarazil jsem tam na nikoho, kdo by odmítal třeba jadernou energetiku. Měl jsem taky prý celkem štěstí na nevegetariánskou víkendovku.
Celkem jsem se taky divil z jakých různých koutů republiky se všichni sjeli. Čekal jsem jen náš kraj, ale byly tu holky z Prahy, Českých Budějovic, Opavy, někdo od Jihlavy, Olomouce…

A co jsme to vlastně přijeli dělat? Naším úkolem bylo upravit zahradu hodonínského ekocentra na živý model jihomoravské krajiny. K jezírku z předešlé víkendovky jsme zasadili lužní les, z obrovské kupy písku jsme vytvořili duny, do kterých se pak zasadí traviny a vznikne tak ukázka Vátých písků, z ještě větší hromady hlíny jsme stavěli pohoří (jakože Pálavu) a osázely vápence, vysadili bylinky, vykáceli okrasné dřeviny a zasadili původní druhy a další… Bylo toho hodně a byla to dřina:) Ale výsledek stál za to a až někdy zavítáte do Hodonína, stavte se obdivovat naše dílo… je to po cestě do ZOO;-)

A protože tyto akce nejsou jen o práci, hráli se i různé hry. První hra byla seznamovací. Pro mě do teď nepochopitelné, jak dokázali, abych si zapamatoval všechny jména.
Po seznámení jsme se originálně představili… Vzal se toaleťák a měli jsme si utrhnout tolik, kolik potřebujeme „na potřebu“. Někomu stačil jeden útržek, jiný si odmotal půlku toaleťáku, někomu stačil centimetr čtvereční. Pak jsme dostali za úkol říct o sobě tolik informací, kolik máme útržků. Musím říct, že jsem měl problém se 7 a nezáviděl jsem borcovi, co jich měl přes 40.
Po představení jsme vlítli na večeři a chviličku na osadníky, než nás organizátorka Terka svolala na další hru. Rozpočítala nás na týmy po 2-3 lidech, kteří budou spolupracovat a půjdou „bludištěm“. Dostali jsme mapu zahrady s vyznačenými body, kde byly otázky, které nás posílají na další body. Když odpovídáte špatně, bloudíte po špatných bodech a dříve nebo později vás to dovede k bodu, kde jste už byli. Celkem sranda a člověk se u toho něco i naučil. Podle pořadí kdy dorazily jednotlivé týmy do cíle jim byly přiřazovány postavy (Lara Croft, James Bond, Chuck Norris, Indiana Jonse a Hercule Poirot). Naše postava byla Lara Croft a měla za úkol přežít a najít poklad, který byl u altánku… víc jsme nevěděli. Nevěděli jsme ani o jiných postavách. Hra se hrála celý sobotní den, takže to mělo zajímavý náboj. Někdo může zabít a ani nevíte jak:) Našel jsem tedy poklad a držel jsem se celý den na pozoru.
Po večeři a přednášce o lužních lesích přišlo rozuzlení. James Bond měl za úkol zabít Indiana Jonse a ochránit Laru Croft. Indiana Jones měl stejný úkol jako my-přežít a najít poklad. Nenašel a nepřežil:) Chuck Norris měl zabít Laru Croft a ochránit Indiana Jones. Nezabil a neochránil. Nejtěžší to měl Hercule Poirot. Ten měl zjistit co se to tu děje. Zjistil myslím jen 2 mrtvé, ale taky dobrý…

Večer po sobotní práci jsme si dali masáž. Sedli jsme si do kruhu a při meditační hudbě jsme masírovali nejdřív člověka po pravici a pak po levici. Vychytal jsem nejhezčí holky, takže jsem byl spokojený:p Pak následovalo čajování, vodárka, klábosení… Na závěr večera jsme se mačkali v 8 lidech u jednoho noťasu, kde se pouštěl Milionář z chatrče. Dokumentární část filmu byla výborná, ta druhá otřesná, ale co už.

V neděli byli už jen dodělávky a ve 12 jsme měli padla. Následoval oběd a výlet do Mikulčic, kde jsme měli botanicko-archeologickou exkurzi.

Bezpochyby skvělá akce, která už jen kvůli lidem stojí za to. Zajímavé hry, zajímavé rozhovory, nové vědomosti. Dobrý pocit z dobré práce, která má smysl. Takže se těším zase někdy příště:)

Páteční překvapení

Celé to začalo telefonátem od bratra:
B:„ahoj bratře, máme doma ňákou čelovku?“
G:„Ne, ale taky by se mi ňáká hodila, tak zkusím sehnat. Na co ji potřebuješ?“
B:„Zdenál s Plukovníkem večer něco chystají…nevím co, jen že si mám vzít čelovku, oblečení co můžu zamazat a o půl osmé vyrážíme. Chceš se přidat?“
G:“ dneska nikam nejedu tak uvidíme…možná jo. Zní to zajímavě“

Tak jsem teda začal shánět ještě v Brně čelovku (kde měli od 800-1200Kč, což bylo moc) a nakonec jsem ji sehnal u nás doma za rozumnou cenu.
Protože jsme čekali ňákou úletovou akci v okolí našeho městečka, přemýšleli jsme jestli vzít psy. To zavrhl až Zdenál. Tak fajn…nasedli jsme za slušného vytrvalého deště do auta. Pořád jsme nevěděli, kam se to vlastně jede. Až po ňákých 15 km jízdy jsme se dozvěděli, že jedeme až do Vyškova na geocaching (poznámka Gaspacha: Geocaching je hledání různě schovaných schránek podle GPS na zajímavých místech, kde se zapisujete do deníčku a zaznamenáváte tak nález).
Po malém kufrování jsme nakonec kolem 21:00 dorazili na první místečko kousek od Vyškova. Mělo se jednat o ňákou jeskyni. S čelovkama jsme za slušného deště šplhali na zalesněný kopec a bez větších problémů našli nádhernou jeskyni. Jeskyně měla na šířku asi 50m, na délku tak 8-10 a vysoká byla asi 4-5mětrů. Součástí jeskyně bylo taky menší jezírko a místo, které kdysi sloužilo jako úkryt před nálety letadel, mělo za tmy a neustálého deště opravdu nádhernou atmosféru. Po asi 10min hledání jsme našli naši první kešku tohoto večera.
Druhá keška byla kousek od první dál do kopce. Byl to takový trénink našich protiskluzových podrážek, které si ten večer ještě užijí. Cesta vedla přes hřbitovní smeťák a končila v lese. Poklad byl snadno nalezen pod kmenem jednoho stromu. Oproti jeskyni nijak zvlášť záživné místo plné bordelu z místního hřbitova. Následoval návrat k autu a směr Vyškov-město.
Hledání kešek ve městě je podstatně nudnější. Žádná pořádná fyzická výzva ani dobrodružství, jen prostý hledání. Alespoň jsou tyto úkryty orientovány k památkám, takže to má spíš takový turistický ráz. Postupně jsme našli jednu kešku za nástěnkou Orla u jedné historické zdi, potom na borovici u sochy T.G.M., jednu u kostela a nakonec u vchodu do policejní stanice. Tím procházka po Vyškově prozatím končila a my se přesunuli do undergroundu Vyškova. Tady šlo o jeden z nejsilnějších zážitků večera, kdy jsme hledali kešku schovanou v odvodňovacím kanále. Už samotné lezení do něj bylo velice zajímavé. Lezlo se tam přes ocelovou mříž, která se dala nadzvednout tak 40-50cm nad zem a když zrovna prší a je blátíčko, není to zrovna sranda. Následovala cesta betonovým potrubím, které mělo světlost asi 130cm. Ve stylu „kačenka“ jsme tak šli asi 100m. Tady jsme došli na to, že jsme se evidentně vydali opačným směrem než jsme měli, takže následovalo dalších 100m kačenek zpět. Byla mi tu poprvé dána funkce, kterou bych nazval po trpaslíkovsku „Kanárek“. v opačném směru bylo potrubí už větší světlosti (asi 150cm), takže má maličkost byla schopna už i běhu v předklonu. Ale po dalším 100m průzkumu vyškovského undergroundu jsem to vzdal, protože slibovaná křižovatka „V“ stále v nedohlednu. Tak jsem se vrátil aspoň s tím, že jsme si posílili stehna:)
Po této nenalezené kešce jsme tak trochu opustili hranice Vyškova a šli hledat další underground – jeskyni v lese. Po 700m chůze zablácenou cestou za vytrvalého deště jsme dorazili na výchozí bod - sloup bez drátů. Od tohoto sloupu nás navigovali reflexní značky velikosti rýsováčku. Opět bylo asi hlavní výzvou bláto na strmém svahu, který musel nakonec Zdenál obejít. Když už se blížila půlnoc, narazili jsme nakonec na další jeskyni/noru, která slušně smrděla, byla dlouhá asi 15-20m, postupně se zužoval strop a u konce jeskyně jsme nalezli další kešku. Při zapisování do deníku jsem si nad Plukovníkem všiml spícího netopýrka, kterého jsme naštěstí neprobudili.
Následoval návrat do Vyškova pro jednu kešku u kostelíka. Nejdřív se mi s bratrem ani nechtělo z auta s tím, že to bude další nudná městská rychlovka. Nakonec jsem ale přece jen vyběhl jenom v mikině a bratra nechal v autě samotného. Umíte si asi představit, jak divně vypadají 3 lidi motající se v 1 ráno kolem kostela. Podezřele jsme připadali i policii, a tak místo rychlovky u kostela jsem mokl jen v mikině asi půl hodiny, než nás policajti prolustrovali a nechali být…týden předtím totiž ten kostel někdo vykradl, tak doufám, že se nekradlo ve Vyškově i tuto noc, aby nebylo ňáký popotahování. Velký štěstí měl hlavně bratr, který si pro jistotu nebral vůbec občanku. Kešku u kostela jsme nakonec nenašli a nebýt policie, bylo by to další nudné městské hledání.
Následovaly další 2 kešky u 2 sakrální staveb blízko sebe, kde všechno proběhlo rychle a vydali jsme se na další kešku „hvězda“. Ta měla být schována na vrbě u rybníka. Byla to další z nočních kešek, takže nás navigovaly opět reflexní rýsováčky podél rozbláceného břehu rybníka. Za tmy, mlhy a deště opět místo s výbornou atmosférou. Ale za letního večera by mohlo být ještě hezčí. Nakonec jsme narazili na onu vrbu, která byla opravdu výzva. Bylo třeba se vyšplhat na 3,5m kmen, který neměl pořádný záchytný bod. Celé ztížené neustálým deštěm, mokrou kůrou a zablácenými boty. Naštěstí tu máme kanárka Gaspacha a dva siláky, kteří ho vyzvednou. Hodně pohodová keška…jen už bylo v botech sakra mokro, mikina taky nebyla zrovna suchá a byly už tak 2 hodiny ráno, takže bych byl už nejraději ve sprše a v posteli. Ale to nás čekala ještě cesta za poslední keškou „akta-X“.
Tam jsme si zase trochu zakufrovali, při couvání ťukli zadek autíčka, dali do těla tlumičům na panelovce a nakonec dorazili na místo, kde bylo několik (asi 12?) jakýchsi nádrží na vodu. Bez bližšího určení místa jsme už dost promrzlí rychle vzdali hledání a jeli domů.
Příjezd přesně v 04:00, rychlá sprcha na zahřátí a smytí „kanálu“, bláta a rychle do pelechu. Musím říct, že oproti už nudně se opakujícím pátkům v hospodě to byla příjemná změna. Trochu HC v podobě bláta, deště a samotných míst, poznání Vyškova s první zkušeností s policií a hlavně nádherný místa –jeskyně, kanál, jeskyně, vrba u rybníka. Určitě bych si to zas někdy dal a nebylo by špatné vymyslet i jiné večerní akce.
Díky Zdenále a Plukovníku;-)

PS: foťák jsme bohužel nechali doma, tak aspoň fotky z plukovníkova mobilu.

Probuzení

Poslední dobou mám strašnou radost. Začíná se něco dít...takové probuzení ze zimního spánku.
Před týdnem jsem byl na výborném turnaji, který dokážou udělat jen Spirit on Lemon (polský tým ze Sosnovce). Organizačně fakt paráda, zahrál jsem si bez starostí za tým FrDenda, takže kvalita hry taky dost jinde než jsem zvyklý. No a večírek...téma: šedesátky. Protože jsem nic neměl (a ani bych to do batohu už nepobral), půjčil jsem si krásné šaty od Áji a byla prdel. Každý si fotil můj chlupatý dekolt, všichni se mnou chtěli tancovat (i rakouský homosexuál)...no to se jen tak nezažije:D
Hned po návratu z turnaje mě čekala v Brně kruhová akce energetiků...to co předvedla spolužačka se nedá popsat, to se musí zažít:D (ale to jsem ještě netušil, že to kamarádky ve čtvrtek překonají). Ve středu jsem byl pozván na veterinární večírek. Taky dobrá akcička, kde jsem si úžíval poměru asi 6:1 holek na chlapa:p moc příjemné:)) škoda jen, že jsem šel v nejlepším kupovat pivo a řada byla na 45min. No a čtvrtek... šel jsem na koncert velice zajímavé skupinky z Nového Zélandu. Ovšem zážitek z koncertu naprosto přebily kamarádky, které se rozstřelily z rumů. Místo klíčů vzít tyčinku Mars, rozbalit ji, kousek utrhnout a začít odemykat... to je vážně úlet:)))) V pátek jsem šel na narozeniny v Kamence...velice kultovní místo:) Příjemná zábava, ňáký to pivíčko, panáček...pak cesta domů, další pivíčko (už ani nevím co jsem bratrovi všechno nakecal, ale kecal jsem hodně). Víkend byl už čistě odpočinkovej. Po této rekapitulaci týdne se už nedivím, kam sakra zmizely ty peníze.
Teď je tu březen, v plánu je za 14 dní turnaj v Bratislavě, za 3 týdny jsem se rozhodl jet na akci Brontosaurů, kde se bude vysazovat živý model lužního lesa a vytvářet jezírka. Na podobnou akci jsem se hodně dlouho dokopával, protože mě fakt zajímají ti lidi a ta atmosféra těchto akcí. Nechám se překvapit. No a na vyplnění posledního volného víkendu chystám, nejen pro můj tým, výlet přes Pálavu s prohlídkou Mikulova. Druhý den možná kola, Lednice-Valtice a okolí.
No a v dubnu je to už co víkend to frisbee:) Mám z toho radost, že se opravdu pořád něco děje. I když bych byl rád, kdyby do programu víc zapadali staří známí, víc kultury (na což už nejsou peníze) a víc školy... Ale naklonovat se vážně nedá a ani bych to asi nechtěl. Tak se mějte hezky, počasí už tomu začíná přát;-)