Frisbee v přímém internetovém přenosu

Protože by vás třeba mohlo zajímat, jak to frisbee ve skutečnosti vypadá, v neděli od dopoledních hodin bude přímí přenos z mistrovství ČR v Třebechovicích.
Vysílat se budou oba finálové zápasy (open a women) a 2 semifinálové. Já se do těchto zápasů asi těžko dostanu, ale i tak budu rád, když se budete dívat;-)
Zápasy můžete sledovat na www.frisbee.cz

Polsko-Oświęcim-Sosnowiec

S frisbeem se často dostávám na spoustu zajímavých míst, ale málo kdy zbude čas na jejich prohlídku. Předsevzal jsem si tedy, že pokud to bude jen trochu možné, pojedeme dřív/později a uděláme si alespoň rychloprohlídku oněch míst.
Již potřetí jsme se chystali na turnaj v Sosnovi, který leží kousek u našich hranic nad Ostravou. Když jsem při plánování trasy na turnaj zahlídl Osvětim, na kterou byla zajížďka asi jen 20km, stačilo už jen překecat řidiče a pár lidí, kteří by byli ochotni vyjet o něco dřív.
Po tradiční zdržení při odjezdu, neplánované zastávce ve Frýdku-Místku jsme kolem 5-6h dorazili do Osvětimi. Zaparkovali jsme na parkovišti hned u Auschwitzu. To byl menší ze dvou táborů, kde se prováděly pokusy na lidech. Z budov udělali galerie, kde vystavují fotky z koncentráku, různé dokumenty, věci po vězních… Celé to dýchá zvláštní atmosférou smrti a člověk ani nemůže uvěřit, že se tohle mohlo stát. Ve světě ve kterém žiji si to opravdu nedovedu ani představit.
Popsat ten zážitek se dá jen těžko a já to neumím. Musí se to hold vidět. Pokud se tam chystáte, rozhodně si vyčleňte víc než 2h jako my. (vstupné je zdarma)
Pokračovali jsme do Sosnovce, kde jsem odehráli turnaj, pobavili jsme se na skvělé párty (pití zdarma) a v neděli po vyhlášení se vydali opět do Osvětimi na druhý (větší) koncentrační tábor Birkenau.
Rozloha tábora byla ohromující a to ještě nebyl dostavěn. Opět těžké popsat zážitek z druhého tábora… Tisíce lidí za plotem tísnících se v budovách, opravdu drsné záchody, koleje po který přijíždějí další a další, plynové komory, jámy na popel z krematorií. Se musí vidět.

Nefotil jsem, ale přiložím odkaz na klip z youtube...

Křídlatka a den Trifidů

Počasí v pátek nevypadalo vůbec dobře. Na obloze se proháněly přeháňky, každou chvíli udeřil liják a předpověď na víkend dost chabá. Ale přece nejsem z cukru! Naložil jsem kolo a vydal se na asi 25km cestu do Mikulčic-bývalého centra Velkomoravské říše, kde se měla o víkendu uskutečnit bitva se zákeřnou rostlinou.
Závod s počasím jsem vyhrál tak tak. Zrovna přijíždím do Mikulčic pod most a přichází obrovský liják s kroupy. Pod mostem čekám ještě asi půl hodiny a nakonec dojíždím posledních 300m k místu srazu. Ke klubovně Brontosaurů přijíždím jako první. Je mi doporučeno tu nechat kolo, protože cesty v lužním lese jsou velmi zablácené a tak přeskládávám věci z brašen na kolo do vypůjčené krosny. Čekáme na zbytek výpravy a v 6 lidech vyrážíme pěšky na chatku v lese, která se nám stane na víkend domovem. Po cestě nám Terka pouští příběh dne trifidů. Kousek za Mikulčicemi se dovídáme, že ohromný roj meteoritů nám způsobil slepotu. Trifidi-nebezpečné zabijácké rostliny se dostali ze zajetí a slepí lidé jsou snadnou kořistí-musíme rychle utéct do bezpečí. Jediným možným útočištěm je ostrov-tam se zákeřné rostliny nedostanou. Zbyli jsme 3 slepí (zavázané oči šátkem) a jedna vidomá, která ovšem nezná cestu a tak ji jeden slepý domorodec naviguje. Jdeme poměrně svižným tempem lesními cestami, polem, občas nedobrovolně kopřivami, když tu najednou slyšíme typické chřestění trifidů. Okamžitě leháme k zemi, bahno nebahno, kopřiva nekopřiva. Za chvíli je trifid pryč, tvoříme opět živý řetěz a jdeme dál. Po chvíli dostáváme nápad se zamaskovat. Dále pokračujeme s lopuchy na hlavě. Jdeme dál asi půl hodiny, když se dostáváme do nebezpečné oblasti, kterou můžeme překonat pouze plazením. Deset metrů se tedy plazíme v blátě s batohy na zádech. Naštěstí si nás trifidé nevšimli a mohli jsme pokračovat dále.
Je potřeba si odpočinout a tak tvoříme úkryt v lese z větví, kam se můžeme všichni schovat. Před pokračováním v cestě potkáváme domorodce, který pomocí jedné byliny dokázal vyléčit slepotu. Naděje, že zas jednou budeme vidět nám dodala odvahy do další cesty. Po chvilce cesty lesem se dostáváme k potoku-poslední překážce za zázračnou bylinou. Každý si musí utrhnout svou vlastní a tak nás postupně Eliška naviguje směrem k břehu. Netrpělivý Šomin ovšem končí hlavou napřed ve vodě a je kompletně mokrý, včetně jeho mobilu. Poučen jeho netrpělivosti vcházím opatrně do potoka, kde je vody po stehna. Přecházím potok, trhám bylinu a zázrak...po aplikaci na oči opět vidím! Už jsem nedoufal... Třetí nevidomí člen výpravy měl fóbii z vody a rozhodl se zůstat slepým. Po chvilce docházíme k chatičce, Jirka končí nedobrovolně ve vodě aby mu to nebylo líto, vyhráli jsem bitvu s trifidy a hra pro dnešek končí.
Byla to velice zajímavá zkušenost, jít přes 2h se zavázanýma očima lesem. Tak trochu jsem se vžil do situace českého slepce - vysokohorského turisty, kterého tak obdivuji. Dřív jsem nechápal co z toho má, když nevidí tu krásu kolem, ale je to zajímavý adrenalin, který mnozí nedobrovolně podstupují každý den.
Večer jsme se pak koupali v "Teplém járku" potoku, který teče z hodonínské elektrárny a je využívaný jako chladící médium. Pak povídání v chatce u kamen a spánek před pracovním dnem.
Probuzení bylo do deštivého rána. Po diskuzi jestli jít nebo ne jsme se nakonec rozhodli že půjdeme. S pláštěnkami, mačetami a jedním křoviňákem jsem se vydali na 4km vzdálenou lokalitu, kde se rozmohla křídlatka - invazivní 3-4m rostlina, která vytlačuje původní rostlina a narušuje tak úžasnou biodiverzitu lužního lesa. Křídlatka podléhá mačetě velice snadno a obrovské rostliny padaly jedna za druhou. Navíc tahle destruktivní činnost mnohé velice uspokojovala:)
Po pár minutách práce jsem měl kompletně promočené boty, takže mi ani nevadilo, že jsem s něma skončil minulý den ve vodě. Déšť a neprostupná křídlatka působili jako jakýsi trenažer džungle. Vysekali jsem asi 100x15m pás křídlatky podél ramene Moravy, pak ještě asi 3 hektary menších skupinek v lese a za pár hodin práce hotová. Ani jsme nečekali že toho tolik uděláme. A abych nezapomněl. Zákon schválnosti-přestalo pršet hned jak jsme všechno vysekali.
Po zbytek dne jsme si opékali nad táboráčkem sýry, špekáčky, brambory, chleba a prostě všechno co přišlo pod ruku. Na oslavu narozenin Pavčáka ukuchtili nad ohněm pudink, zahráli si akční běhavou karetní hru (běhavá bouchaná), večer zakončili hrou na asociace po které se většina vydala spát. Zbylí ještě diskutovali, proč je teplý járek teplý a proč vlastně elektrárny chladí primární oběh. Následovala malá diskuze nad tepelnými čerpadli a nakonec desková hra. Spát jsem šel za svítání v půl páte ráno:) V neděli balení, uklízení, dojídání zásob, vracení se pro vytracené věci a zapomenuté skripta na chatičce a konečně cesta z Mikulčic domů.
Další pohodový víkend s pohodovýma lidma, užitečnou prací pro přírodu. Těším se zase příště!!!:)