pátek 20. února 2009

krize

Nakonec jsem neodolal a taky se k tomu tématu trochu vyjádřím.

Když jsem z laického pohledu sledoval tuto ekonomickou záležitost, všiml jsem si jedné zajímavé věci. Příčina krize byla vyvolaná nedůvěrou a následně poklesem spotřeby, takže firmy reagovaly propouštěním zaměstnanců a tím narušily rozpočty domácností, což mělo opět vliv na pokles spotřeby. Jak jsem sledoval ten pád ekonomiky, uvědomil jsem si, že tohle mají v podstatě za cíl všichni, kteří hlásají udržitelný rozvoj-omezení spotřeby. Tady jde vidět, že toho lidi momentálně nejsou schopni a pokud něco takového nastane, označují to za krizi.

Současný ekonomický systém je založený na nadbytečné spotřebě nepotřebných věcí a mě by vážně zajímalo, co by se stalo, kdyby lidi najednou začali kupovat jen ty potřebné věci a tlačili výrobce k životnosti produktů. Všechny současné recepty na řešení krize jsou především na podporu neudržitelného konzumu, podpory nákupu nových věcí, i kdy staré ještě slouží. Je to opravdu zvláštní svět ve kterém žijeme…plný paradoxů…

A na závěr doporučuji jedno video k zamyšlení.

http://video.google.com/videoplay?docid=8527248226048886347&ei=RiaUSb-OIpeg2wLztqi3Cw&q=Story+of+Stuff+in+czech&hl=en

středa 4. února 2009

To se vážně nedá

Čtyři roky na střední, kde jsme ve třídě neměli jedinou slečnu. Potom VUT, kde na strojní fakultě taky zrovna nerostou. Tak jak se sakra mohlo stát, že na dnešní zkoušku, kde bylo přihlášených 12 lidí přišly 4 krásné slečny. Jak se pak má člověk sakra soustředit... to vážně nejde...sakra
A se školou souvisí další věc. Je 9:20 a já si liju metaxu...sám na koleji. No není to už trochu moc. Měli by dávat na přihlášky do škol: "Ministerstvo zdravotnictví varuje! Školy způsobují deprese a dělají z lidí alkoholiky!"

pondělí 2. února 2009

Osobní informace

Nedávno jsem si ověřil, jak snadné je o doposud neznámém člověku zjistit spoustu informací, které jsou často osobního rázu.
Kontaktovala mě přes mail jedna holčina. Na mailu se podepsala a věděl jsem o ní už jen jednu oblast zájmu, kvůli které mi psala. Stačilo dát do vyhledávače její jméno, zjistil jsem, že je registrovaná v jedné organizaci. Tam se člověk dočetl místo bydliště. Protože znám z té organizace další 3 lidi (2 dokonce ze stejného města), zkusil jsem se poptat u nich, jestli ji náhodou neznají. Všichni 3 znali. Od každého jsem se dověděl o té slečně ňákou věc a během 15 min od přečtení mailu jsem už o ní věděl: Jméno, město, věk,že už nestuduje-tedy pracuje, koníčky, měl jsem její fotku. Dál jsem už raději nepokračoval, protože mě to docela zaskočilo. Uvědomil jsem si, že o mě se dá zjistit prakticky úplně všechno. Na blog jsem v dřívějších dobách psal snad všechno co mě zrovna napadlo, moje fotky jsou absolutně veřejné, rok narození není problém zjisti, škola, bydliště, koníčky...celý můj život pro všechny úplně na dlani. Neměl bych být tedy trochu paranoidní a trochu informace o mě chránit? Znamenalo by to smazání blogů, odhlášení z různých chatů, facebooků... To se mi ale vůbec nechce (pokud jde o blogy).
Každopádně mi teď bude víc v hlavě šrotovat, kdo, proč a jak by mohl někdo zneužít má "veřejná" data.