Dobrý lov

Tak tohle byla fakt prdel... byl jsem si házet s bratrem v našem parku, kolem kterýho teče malá říčka. Říčka povětšinou úplně zamrzlá jen u malých peřejích nebyl led. No a co se asi mohlo stát...:) disk vletěl do místa, kde led nebyl a vklouzl pod něj. Tak jsme se snažili prokopat na několika místech, ale výsledkem bylo jen namočení bot a zamazání se od bahna. Nakonec jsme museli počkat až frisbee dopluje do asi 200m vzdálených peřejí, kde jsme ho s trochou úsilí nakonec vylovili. :) Ještě že to frisbee bylo oranžový...jinak by jsme ho pod ledem asi ani neviděli.

Pobrečeli jsme si :´(

Hrůza ty Vánoce. Nemám to rád... nejsem schopný proti nim sám bojovat a každoročně se nechávám zatáhnout do těch kapitalistických orgií.
Letos jsme si předvánoční depku prožili společně velká část našeho frisbee týmu a bylo to opravdu EMOtivní... Šli jsme na EMO večírek a nálada byla tak úžasná, že jsme málem spáchali hromadnou sebevraždu. Nakonec jsme zůstali jen u hromadné vraždy našich mozkových buněk...

Fotos: http://picasaweb.google.cz/Vondra.Jakub/VNoNEmo?feat=directlink

a další: http://soonic.cesnak.org/foto/emoparty08/emoni.html

Skoro po roce ve Vidni

Ještě si živě pamatuji procházky Vídní s Janie a bráškou, když jsme jeli na víkend za Janie na návštěvu a už jsem se tam vracel zas. Tentokrát bylo účelem cesty Adventní turnaj v Ultimate frisbee.
Když jsme se na turnaj hlásili, mysleli jsme si, že jedeme do haly. Tři dny před odjezdem při pozorném čtení mailu "...kopačky ne, turfy ano..." nám došlo, že se jedná o venkovní turnaj na umělém povrchu. Kdyby jsme to věděli dřív, asi by jsme těžko jeli a raděj zajeli do Prahy na turnaj v hale. Byla by to ale velká chyba, protože to byl jeden z nejlepších turnajů, které jsem hrál. Směle se může řadit mezi skvělý polský Sosnowiec a skautský frisbee turnaj v Hradci. Prostě nám vyšlo počasí, sešli jsme se dobré náladě s dobrýma lidma a bavili se hrou a přesně pro tyhle okamžiky hraji právě ultimate frisbee.
Po turnaji jsme jeli přes celou zacpanou Vídeň podívat se na Hundertwasserhaus . Fakt nádherná stvba. Nechápu, jak jsme ji mohli vynechat při prohlídce Vídně před rokem.

A trochu z jiného soudku. Maminka se rozhodla založit blog o naší fence, která se jmenuje Estrella. Mimo jí se tam budou ukazovat všechny naše zvířata (tedy i já:) ), takže na své příjdou i fanoušci Macíka, který vždy hraje roli otráveného mrzutého kocoura, který by nejraděj jen v klidu ležel. Už je tam odkaz na dvě videa...celkem vtipné, tak doporučuji;-) Nuže zde je odkaz: Estrella blog

Fast food a ráno po tom

Tak jsem byl včera s Alenkou na dalším koncertě. Měl jsem opravdu velké dilema jestli jít nebo ne. Finanční rezervy z léta totiž vyschly, následující den jsem měl jít na 6 do práce (což znamená před 5 vstávat) no a Fast food uslyším zase na koncertě SKA-P spolu s Prague Ska conspiracy. S tvrzením, že bych mohl zítra umřít jsem nakonec vyrazil a koncertu nelitoval.
Předskokani Dup in da trip začali celkem divně. Každý náznak vzrůstajícího rytmu, který se měl v zápětí rozvinout ve ska explozi nakonec nesmyslně utli něčím divným. Fakt jsem nevěděl jak tu hudbu pojmout. No aspoň mě bavila partička o něco mladších lidí, která tam pogovala a bylo jí jedno, že to byl zrovna ten nejpomalejší reggae ritmus:) Jak jsem pak zjistil, šli po koncertu domů, tak si ho chtěli asi náležitě užít.... Druhou půlku předkapely jsme neslyšel, bo jsme šli raděj na pivko, ale když jsme se šli podívat akorát na poslední písničku, tak to slušně rozjeli a měli tam celkem podporu publika...asi to nakonec přece jen rozjeli:)
Co mě štvalo asi nejvíc, tak časový posun programu. Běžná věc, ale když má člověk budík na 4:50 a chce co nejdřív vypadnout... Předkapela začala s hodinovým zpožděním a na Fast food přišla řada na 23:00 (v plánu bylo odjet 23:18 přinejhorším 23:48). Tak co už...doklepem to do konce a ráno to přepiju energy drinkem.
Bufáči byli naprosto super. Atmosféra parádní, publikum spolupracovalo s kapelou a vznikl tak skvělý večírek:) I když je vlastně ani neznám a naposlouchal jsem jen 6 písniček z myspace (každou 3x), užil jsem si skoro všechny jejich kousky. Už se těším 10.2. na Prahu... pak už můžu umřít:p
Po parádních večírcích občas přicházejí těžká rána. Tentokrát to nebylo alkoholem, ale prachsprotě jsem zaspal. po 3,5h spánku jsem asi otravný budík vynul a probudil se až za krásného slunečního svitu kolem 8. Do práce jsem nakonec nešel a chystám se na matiku. Ve škole to teď zaváni fiaskem, tak mám co dělat.

mám net

Tak po dlouhé době mám zase internet, takže je možný, že se zas občas něco napíšu. Ale abych řekl pravdu, zas tak mi ten blog nechyběl. Možná mě jednu dobu vyděsilo, že by bylo snad i anonymnější psát pod civilním jménem...
Dopisovat články o akcích, na kterých jsem byl a které jsem zažil snad ani nemá cenu. Už utekla dlouhá doba. Takže snad plynule přejdu do současnosti, jako by ta pauza nebyla.
Už jste slyšeli nové cd SKA-P? Zrovna mi hraje 6. písnička alba a jsou to hrozně smíšené pocity. Nejsou to ty starý skapéčka, jaký jsem znal... uplně jiný pojetí. Uvidím až naposlouchám víc, ale doufám, že na koncertě v Praze, na který mám lístek, budou hrát většinou ty starý věci.
Jinak jsem začal letošním semestrem žít trošku kulturnějším životem než předtím. Může za to hlavně Alenka s Lenkou, protože mám teď s kým chodit v Brně na koncerty a hlavně mě má kdo na ně tahat... díky holky;-) Hned je to v Brně příjemnější:) Jen škoda, že nikdo nešel v pátek na Sto zvířat...sem byl zase jednou mokrej jako myš:p

Bílé Karpaty 4 .-6.7.2008

Z původně plánované početné výpravy asi 7 lidí zůstali jen dva- já (organizátor výletu) a Martin který organizaci nakonec přebral (vymyslel trasu a našel dopravní spoje). Důvodem, proč se šlo nakonec jen ve dvou, bylo špatné páteční počasí a všelijaké vyhlídky na sobotu. Malá hrozba deště byla a podle radaru nás v sobotu minul opravdu jen o pár kilometrů. Jak se říká, odvážnému štěstí přeje a tak jsme si mohli vychutnat krásný výlet s mírně povětrným a polojasným počasím.
Takže v pátek hned po práci jsem vyrazil na EC z Brna do Břeclavi, kde jsem nakoupil jídlo a sušenky na celý pochod. Po hodině přijel i Martin a vyrážíme přes Hodonín do Velké nad Veličkou. Teď už nevím přesně kolik byl příjezd, ale asi kolem 6 a pochod mohl začít...

Z původně plánovaného procházkového tempa nakonec po vypadnutí většiny členů výpravy došlo k operativní změně plánu. Cíl byl přehodnocen na ujítí co největší vzdálenosti, pokud možno až do Starého Hrozenkova (dál jsme už neměli zjištěné spáteční spoje).

Po deštivém poledni se nám celkem vyjasnilo a my se mohli vydat na páteční úsek trasy (na mapě vyznačen modrou čárou (mapu a fotky lze po kliknutí zvětšit;-) ).

Aby jsme tak trochu naštvali Báru s Lenkou, které nejely, tak jsme si neodpustili fotku u piva hned u první hospůdky po cestě...



Hned po vyjití prvního kopečku a vynoření z lesa se nám naskytl pohled do krajiny, kvůli kterému jsem do Bílých Karpat přijel. Strašně moc se mi líbí krajina Kapat, kde se na kopcích střídají nádherné louky s dobytkem a lesy...do toho ty vyhlídky a Gaspacho byl na vrcholu blaha:)

Skupinovka (skoro dav, že?:) na úvod....

Autorem této pěkné fotky je Martin...
A tady je náš první nocleh. Nevím co mají všichni proti Šibeničnímu kopci...mě se tam spalo nádherně...Jasná noční obloha, kolem lítaly světlušky...zima přišla až nad ránem, ale za to může spacák...stěžovat si nemůžu:) Martin měl spaní horší...asi mu zjištění názvu místa neudělalo dobře a tak zamhouřil oka prý jen na dvě hodiny... To nebylo zrovna nejlepší, když nás čekal náročný a dlouhý úsek .

Sobota:

Ráno jsme se hlavně díky zimě z rosy probudily hned při východu slunce, tak se nám po ránu naskytl krásný pohled, který bohužel ani jeden z našich foťáků nebyl schopný zaznamenat...zůstane jen v našich vzpomínkách:p
Díky vlhkosti z pátečního deštivého počasí bylo sobotní ráno ve znamení mlhy a výparů z lesa. Mělo to ohromné kouzlo a jak krásně se tam dýchalo po tom, co člověk dojel z Brna.
Netrvalo to ani hodinu a už jsme byli na Velké Javořině-největšího vrcholku Bílých Karpat (970m). Opravdu velká škoda těch oparů, být jasné počasí, tak je tam opravdu luxusní výhled, ale my byli rádi že neprší:) Naše trasa z velké části kopírovala Slovenské hranice a na jedné chatě na Slovensku se k nám připojil další člen výpravy-Vlkodav.

A to je on... šel s námi ňákých 5-6km a šel by asi mnohem dál, kdyby v hospodě nezavolali na chatu, aby si pro něj přijeli do Květné.

Květné další zastávka v hospodě, 2 pivka, česnečka, brambůrky...polední pohodička.

Vlkodav se taky snažil něco vyloudit, ale byli jsme tvrdí... ještě by si na ty turisty moc zvykl.

Po zastávce v hospůdce nám do kroku zrovna nebylo. Zastavili jsme hned na prvním kopečku (Nová Horka 551m), kde byla krásná louka a výhled na všechny strany...Hlavně na obrovský kopec a největší převýšení, které bylo na celé trase.


Jenda ze sekvence z fotografií... poskládat je všechny za sebe by byla sranda:) Za námi je jeden z hlavních bodů (možná nejhlavnější) z celé trasy - Velký Lopeník s rozhlednou.


Po obědě vysočiny, chleba a sušenek (jídla, které nám pak ke konci lezlo krkem), malého blbnutí na louce jsme si dali dvacet na sluníčku...opravdu krásná siesta.

Záznam z výšlapu na Lopeník není... představte si unaveného Gaspacha a vyfluslého Martina:) Bylo to celkem krutý... údajný 3 km (ale tomu nevěříme...určitě 4-5km) jsme šlapali 2 hodiny a kolem 16:00 zdoláváme Velký Lopeník (911m). Celou trasu se nám podařilo ujít neuvěřitelně rychle a já si začal pomalu pohrávat s myšlenkou, že domů dojedeme už v sobotu večer. To bylo nakonec absolutně nereálné vzhledem k autobusovým spojům, takže nikam nespěchajíc jsme si kráčeli dál hledat nocleh pro pomalu nastávající večer.


Po zvětšení fotky uvidíte spoustu bílých teček...to jsou mračna mušek, kterých tam byly celou cestu mega.

Turistická cesta z Lopeníku vedla přes ohradu kraviček a bejčků... no mám trochu respekt, takže krávy obcházím aspoň z 5 metrů:)


A toto je už v hospodě na terásce... no nebylo by to super mít takovou oblíbenou hospůdku hned za rožkem?:) Sice draho, ale krásně.
Neděle:
V sobotu jsme ušli fakt obrovský kus cesty a do Hrozenkova nám chybělo jen ňáký 4km. Když už to vypadalo, že snad dobrý místo na spaní nenajdeme, nakonec bylo místo naprosto skvělé-lepší než předešlé. Večer opět světlušky, hvězdy, ale ráno žádná rosa-kosa...zato 2 klíšťata, což je míň než jsem čekal, takže taky pozitivní věc:)


Toto je výhled z našeho spacího stanoviště... Spali jsme krásných 10 hodin, což se mi zatraceně dlouho už nepovedlo. Co chodím do práce, tak je 6h průměr:(

A tady jsme v cíli. V Hrozenkově mě ještě potěšili 3 raci v rybníce, které zas tak často nevídám... Další pivko v hospodě, autobus, vlak a Břeclav.
V Břeclavi jsme se ještě 2 hodinky zdrželi a dali sraz s Lenkou a Bárou, které nebyly zrovna nadšené z toho, že jim v Břeclavi pršelo a nám ne...

Celková suma kilometrů je odhadnuta na ňákých 45-50. Celkový dojem z výletu je hodně dobrý... Sice jsem už šel lepší (Slovenské Karpaty, Tatry), ale rozhodně řadím do velice zdařilých akcí. Poznal jsem další kus naší země a už se nemůžu dočkat pomalu přicházejícího Podyjí..

PS: Jak si asi všímáte, napsal jsem článek, což znamená, že mám PC v Brně. Hned po návratu z Karpat jsme ho naložili s bratrem do auta a odvezli, pak už jen napíchnutí na WiFi a jsem znovu spojen s okolním světem:) Aleluja!

Finýto

Hurá!!!Tak mi už taky začaly "prázdniny". V uvozovkách proto, že celý prázdniny budu pracovat...ale pořád lepší jak nedat zkoušky a pracovat na furt... Takže si hezky užiju každý víkend, v létě a nudit se opravdu nehodlám.
Vypadá to tak, že jediný víkend, kdy budu v létě doma bude ten příští... Domluvil jsem se s pár lidma, uspořádáme takový malý Frisbee den ve VP a pak s VIP lidma u nás na dvoře mojito párty:p Když jsem to říkal bratrovi, začal nahlas uvažovat o grilovačce, takže malý level up:)
Dneska byla ta zkouška fakt darovaná... Nejdřív bylo skoro hodinové zpoždění vlaku na které hezky navázala šalina, která jela asi o 15min dýl než je norma. Následkem toho jsem došel na zkoušku s hodinovou sekerou a byl jsem rád, když jsem vůbec vyjednal možnost psát test aspoň na zbylou půlhodinku s tím, že mě pak dozkouší. Douzkoušel nás celkem 4 (opravdu nic nevědící studenty) a všem nám dal nakonec krásné E :p
Večer už vyjíždím do Třebechovic u HK. Hrajeme mistrovství ČR v Ultimate Frisbee. Bude to pěkný záhul, protože nás jede jen 9 a z toho 2 v polorozkladu. Hraje se 65min a pěkně obzápas...se bojím, že se do té práce pak neprobudím, jak budu mrtvej. Takže kdybych se dlouho neozval, víte proč... třeba pak brácha rozešle po internetu parte;-)

Lemon Cap 2008 – Sosnowiec

Mám za sebou můj 4. turnaj a pro mě zatím nejlepší co se organizační stránky týče… Pořádající tým Spirit on Lemon dokázal sehnat slušný sponzory a měl tak možnost uspořádat velice příjemný levný turnaj. Za 300kč (12 éček) startovnýho jsme měli celý 2 dny krásný švédský stůl, večeři, tričko s kšiltovkou. V průběhu turnaje nebylo třeba utratit ani zlotý za jídlo nebo pití…s cestou nakonec celý turnaj vyšel na krásných 600kč. Tak to by byla finanční stránka turnaje…

V Polsku je Ultimate Frisbee mladší sport než u nás. Údajně tam byl před 4 lety jen jeden tým a teď jich na turnaji bylo 8. Kvalita za naší ligou celkem zaostává, což je pro náš tým skvělá možnost si zahrát i proti slabším týmům. Zatímco u nás jsme mezi nejhoršími, v Polsku by jsme byli asi mezi špičkou. Takže je pro mě vyhrávat nový zážitek :)

Co se mi ale v Polsku líbilo nejvíc je to, že jsem tam cítil většího spirita než u nás. Hrají s úsměvem, dokáží se u toho dobře bavit a o tom to je.

Dobrý dojem kazilo už jen hrozně tvrdý hřiště jako ve Slatinicích na Céčku. Tam jsem se definitivně rozhodl si koupit tufy.

PS: Velká Morava má nové dresy… hezky 4% :D

...

Opravdu povedenej den. Půl dne zabrala zkouška ze statiky…3. pokus a za D :) Třikrát sláva, ale nechal si mě vycukat parchant:)

Vystěhoval jsem se z kolejí a hned jsem jel do Břeclavi na malou bárbekjú… Škoda, že s některýma lidma nebyl čas trochu víc pokecat,…přece jen jsem je strašně dlouho neviděl…O to víc jsem si uvědomil, jak jsem na další lidi vázanej a opravdu se bavit dokážu až s něma…

Moc jsem se nezdržel a už jsem musel valit na vlak, protože mě zítra čeká Polsko… Uplatnil jsem svůj dokonalý timing a 5s po nastoupení do vlaku se odjíždělo…

Cestou z vlaku jsem za poslouchání Los de Abajo počítal hvězdy na zemi… celkem jsem jich viděl 16… neubránil jsem se nostalgické vzpomínce na přechod Karpat, kde jsem v noci viděl opravdu kýčovité hemžení světlušek v lese…Proč vlastně světlušky tady u nás pořád sedí na zemi, když lítání jim tak sluší? A může být něco hezčího než přírodní kýč? Já chci zas chodit přírodou s báglem na zádech, přespat pod širákem, rozdělat oheň, upíct kyselý brambory na bílým víně… Proč si na tyto okamžiky nedokážu udělat víc času? Vždyť jsou to ty nejkrásnější zážitky co mám… Fakt se těším na víkend v Bílých Karpatech :)

Foto ze Slatinic

Tak jsem nakonec taky podlehl a založil si účet na rajčeti. Takže od této chvíle budu na blog dávat pravděpodobně jen odkazy na fotky.
Nuže zde je odkaz ... Povšimněte si fotky č.46, kde jsou naše nové propagační placky (teda aspoň to, co z nich zbylo). Celkem rychle se po těch nejlepších zaprášilo...Na turjan jsme jich přivezli 112 a odvezli asi 20 s tím, že PeaceEgg si jich u nás objednal tuším dalších 90.
Jinak je na fotkách jediný zápas mezi Velkou Moravou (A a B)...víc se jaksi nestihlo nafotit. Teda kromě pivního večírku, kde chybí spousta fotek, který jsem musel cenzurovat, protože bych mohl narušit mravní výchovu některých nezletilců:D

Sportu zdar, frisbee a kryglistice zvlášť;-)

Nové frisbee

Na psaní blogu ani na focení teď není moc času. děje se toho poslední dobou celkem dost. Hlavně se snažím dodělat ještě 2 zkoušky, dost času trávím hraním frisbee a pak se ještě snažím věnovat přátelům, na který teď není tolik času jako to bývalo dřív. Snad se to přes léto trochu zlepší...
No ale účelem tohoto článku mělo být mé nové frisbee...chci se prostě pochlubit, co jsem koupil od Poláku za 300kč:) Je to značkový discraft s originálním designem (na naše poměry, kde jsou více méně jen dicrafťácký hvězdy nebo opice).
No není krásný? :p Za 2 týdny jedu do Sosnowiec na turnaj, který pořádají právě Spirit on Lemon, takže si asi dovezu další pro bráchu:) Už se tam moc těším a doufám, že si turnaj náležitě užiju jako tento víkend ve Slatinicích :)

Znechucení fotbalem je pořád větší

Včerejší zápas bych výstižně pojmenoval slovem nechutný. Boj dvou týmů o záchranu v krajské soutěži byl vyhecování k obrovské agresivitě umocněné podplaceným rozhodčím. To druhý tým psychicky neunesl a protihráči si dali do hlavy jediný cíl- při každé příležitosti sejmout protihráče. Normální praxe v nižších fotbalových soutěží (vyšší soutěže nesleduji, asi je to podobný). Já to schytal tím, že mám obtisk kopačky na klíční kosti a druhý na zápěstí pravé ruky a to jsem prosím neležel, ale pokoušel se hlavičkovat, když mě sestřelil. Ještě z toho měl ten týpek dobrý pocit. Zápas nakonec dopadl naší výhrou 1:0 (gól padl samozřejmě z penalty). Opravdu nevím, jestli jim to stojí za to. Mě rozhodně ne. Proč se za každou cenu všichni tak vehementně snaží udržet ve vyšších soutěžích i za cenu nefér jednání, vrážení obrovských peněz do „fotbalových hvězd“, které dojíždějí přes 100km na zápasy krajské soutěže. Ty peníze se dají ve sportu investovat mnohem lépe. To je na tom fotbal a sport opravdu tak špatně? Kde je ten praví duch sportu :( Už si ani nepamatuji, kdy jsem si šel na zápas zahrát fotbal. Chodíme jen vyhrát. Za poslední 3 měsíce, kdy hraji Ultimate Frisbee na mě tato frustrace z fotbalu dopadá hodně těžce. Asi si říkáte, proč fotbal vlastně ještě hraji… snažím se skončit už asi rok, ale není to tak lehký. Já nemám problém přestat hrát fotbal, ale opustit tým. Vím že je jich málo a že bych tam asi chyběl.. Jsem týmový hráč a v tom je ta potíž.

K tomu všemu když vidím řádění fanoušků prvoligových týmů, tak u mě nemá fotbal vůbec dobré jméno. Teď dokonce jeden baníkovec umřel, když při cestě na stadión vypadl z vlaku. Těžko říct, proč otevíral dveře... třošku drsně bych řekl, že zafungoval přírodní výběr. Ovšem "fanoušci" sparty byli o něco drsnější, když při minutě ticha za zemřelého začali skandovat "smrt baníku!". Hold fotbal, no...

Měl bych se učit

... a zatím zase dělám cokoliv jinýho. Ale co vám budu povídat...dobře to znáte;-) Aspoň jsem si při tom neučení vyhlídl 8 zajímavých firem podnikajících v oblasti energetiky (spíš výroba a vývoj strojů pro energetiku, abych byl přesnější). Takže když už se neučím, vím aspoň kam si napsat o práci, až mě vykopnou ze školy:)
Hned po zkouškách do těch firem napíšu, protože si umím dost dobře představit, že bych tam mohl i většinu života pracovat. A když nad tím tak přemýšlím, poprvé v životě mám trochu víc jasno, co vlastně chci dělat. Mé momentální "vysněné zaměstnání" je projektant energetických zařízení. Možná na mě příliš velké sousto, ale je to motivace, je to výzva, je to impuls, který mě snad bude popohánět k dalšímu studiu. Po období bezcílného života si vyzkouším snad i něco jinýho a snad to bude i lepší:)
Tak jsem článkem o pár minut úspěšně odložil učení matiky a jdu se zkusit konečně nakopnout...

Jak naplnit týmovou kasu

Po Buffalo se v týmu ujala další hra. Jejím cílem je slušnější vystupování na hřišti a zároveň trochu obohatit týmovou kasu. Jenže ono to „trochu“ je celkem dost. Jde o to, že kdo řekne sprostý slovo, dá do kasy 1kč. Povolený je pouze „vole“. Někteří hráči myslí na blaho našeho týmu tak moc, že po dvou dnech hraní mají na kontě cca 25kč. Jelikož jsou týmový příspěvky 30kč/měsíc, tak je to celkem slušný :) Už jsem zvědaví na měsíční zúčtování. Já se zatím držím na 2kč..

Respekt PeaceEggu

Ve frisbee se nepohybuji moc dlouho. O existenci Ultimate jsem se dozvěděl asi před rokem a trvalo až do února, než jsem se aktivně zapojil jako hráč brněnského týmu Rektální vyšetření. Proto ještě pořádně nevidím do dění v českém frisbee, ale to co se povedlo Písku si zaslouží velký respekt. Mladý tým, který se za krátkou dobu zařadil do špičky českého frisbee. Letos se jim podařil veliký úspěch na mezinárodním turnaji ve Vídni, kde skončili na nádherném 4. místě a teď o víkendu dokonce výhra v letošním prvním kvalifikačním turnaji, který pořádali. Mrzí mě, že jsem se turnaje nemohl účastnit pro zranění kotníku, protože ohlasy v našem týmu byly hodně kladné. Vypadá to, že na co PeaceEgg šáhne, to se mu teď daří. Spirit z nich jen září a u mě mají veliký respekt a řadím je na 2. místo v oblíbenosti českých týmů (hned po Rektálce samozřejmě :) ).

http://www.peaceegg.net/

Pouzdřanská step (5.4.2008)

Pozdě, ale přece. fotky nepotřebují komentář, tak tu nebudu zbytečně nic vypisovat... Jen se omlouvám za ten rámeček...zkoušel jsem něco nového, a pak už se mi to nechtělo předělávat.

Leni, tobě pak ještě někdy pošlu sérii s gandalfovou holí a holubičku;-)