Znechucení fotbalem je pořád větší

Včerejší zápas bych výstižně pojmenoval slovem nechutný. Boj dvou týmů o záchranu v krajské soutěži byl vyhecování k obrovské agresivitě umocněné podplaceným rozhodčím. To druhý tým psychicky neunesl a protihráči si dali do hlavy jediný cíl- při každé příležitosti sejmout protihráče. Normální praxe v nižších fotbalových soutěží (vyšší soutěže nesleduji, asi je to podobný). Já to schytal tím, že mám obtisk kopačky na klíční kosti a druhý na zápěstí pravé ruky a to jsem prosím neležel, ale pokoušel se hlavičkovat, když mě sestřelil. Ještě z toho měl ten týpek dobrý pocit. Zápas nakonec dopadl naší výhrou 1:0 (gól padl samozřejmě z penalty). Opravdu nevím, jestli jim to stojí za to. Mě rozhodně ne. Proč se za každou cenu všichni tak vehementně snaží udržet ve vyšších soutěžích i za cenu nefér jednání, vrážení obrovských peněz do „fotbalových hvězd“, které dojíždějí přes 100km na zápasy krajské soutěže. Ty peníze se dají ve sportu investovat mnohem lépe. To je na tom fotbal a sport opravdu tak špatně? Kde je ten praví duch sportu :( Už si ani nepamatuji, kdy jsem si šel na zápas zahrát fotbal. Chodíme jen vyhrát. Za poslední 3 měsíce, kdy hraji Ultimate Frisbee na mě tato frustrace z fotbalu dopadá hodně těžce. Asi si říkáte, proč fotbal vlastně ještě hraji… snažím se skončit už asi rok, ale není to tak lehký. Já nemám problém přestat hrát fotbal, ale opustit tým. Vím že je jich málo a že bych tam asi chyběl.. Jsem týmový hráč a v tom je ta potíž.

K tomu všemu když vidím řádění fanoušků prvoligových týmů, tak u mě nemá fotbal vůbec dobré jméno. Teď dokonce jeden baníkovec umřel, když při cestě na stadión vypadl z vlaku. Těžko říct, proč otevíral dveře... třošku drsně bych řekl, že zafungoval přírodní výběr. Ovšem "fanoušci" sparty byli o něco drsnější, když při minutě ticha za zemřelého začali skandovat "smrt baníku!". Hold fotbal, no...