Páteční překvapení

Celé to začalo telefonátem od bratra:
B:„ahoj bratře, máme doma ňákou čelovku?“
G:„Ne, ale taky by se mi ňáká hodila, tak zkusím sehnat. Na co ji potřebuješ?“
B:„Zdenál s Plukovníkem večer něco chystají…nevím co, jen že si mám vzít čelovku, oblečení co můžu zamazat a o půl osmé vyrážíme. Chceš se přidat?“
G:“ dneska nikam nejedu tak uvidíme…možná jo. Zní to zajímavě“

Tak jsem teda začal shánět ještě v Brně čelovku (kde měli od 800-1200Kč, což bylo moc) a nakonec jsem ji sehnal u nás doma za rozumnou cenu.
Protože jsme čekali ňákou úletovou akci v okolí našeho městečka, přemýšleli jsme jestli vzít psy. To zavrhl až Zdenál. Tak fajn…nasedli jsme za slušného vytrvalého deště do auta. Pořád jsme nevěděli, kam se to vlastně jede. Až po ňákých 15 km jízdy jsme se dozvěděli, že jedeme až do Vyškova na geocaching (poznámka Gaspacha: Geocaching je hledání různě schovaných schránek podle GPS na zajímavých místech, kde se zapisujete do deníčku a zaznamenáváte tak nález).
Po malém kufrování jsme nakonec kolem 21:00 dorazili na první místečko kousek od Vyškova. Mělo se jednat o ňákou jeskyni. S čelovkama jsme za slušného deště šplhali na zalesněný kopec a bez větších problémů našli nádhernou jeskyni. Jeskyně měla na šířku asi 50m, na délku tak 8-10 a vysoká byla asi 4-5mětrů. Součástí jeskyně bylo taky menší jezírko a místo, které kdysi sloužilo jako úkryt před nálety letadel, mělo za tmy a neustálého deště opravdu nádhernou atmosféru. Po asi 10min hledání jsme našli naši první kešku tohoto večera.
Druhá keška byla kousek od první dál do kopce. Byl to takový trénink našich protiskluzových podrážek, které si ten večer ještě užijí. Cesta vedla přes hřbitovní smeťák a končila v lese. Poklad byl snadno nalezen pod kmenem jednoho stromu. Oproti jeskyni nijak zvlášť záživné místo plné bordelu z místního hřbitova. Následoval návrat k autu a směr Vyškov-město.
Hledání kešek ve městě je podstatně nudnější. Žádná pořádná fyzická výzva ani dobrodružství, jen prostý hledání. Alespoň jsou tyto úkryty orientovány k památkám, takže to má spíš takový turistický ráz. Postupně jsme našli jednu kešku za nástěnkou Orla u jedné historické zdi, potom na borovici u sochy T.G.M., jednu u kostela a nakonec u vchodu do policejní stanice. Tím procházka po Vyškově prozatím končila a my se přesunuli do undergroundu Vyškova. Tady šlo o jeden z nejsilnějších zážitků večera, kdy jsme hledali kešku schovanou v odvodňovacím kanále. Už samotné lezení do něj bylo velice zajímavé. Lezlo se tam přes ocelovou mříž, která se dala nadzvednout tak 40-50cm nad zem a když zrovna prší a je blátíčko, není to zrovna sranda. Následovala cesta betonovým potrubím, které mělo světlost asi 130cm. Ve stylu „kačenka“ jsme tak šli asi 100m. Tady jsme došli na to, že jsme se evidentně vydali opačným směrem než jsme měli, takže následovalo dalších 100m kačenek zpět. Byla mi tu poprvé dána funkce, kterou bych nazval po trpaslíkovsku „Kanárek“. v opačném směru bylo potrubí už větší světlosti (asi 150cm), takže má maličkost byla schopna už i běhu v předklonu. Ale po dalším 100m průzkumu vyškovského undergroundu jsem to vzdal, protože slibovaná křižovatka „V“ stále v nedohlednu. Tak jsem se vrátil aspoň s tím, že jsme si posílili stehna:)
Po této nenalezené kešce jsme tak trochu opustili hranice Vyškova a šli hledat další underground – jeskyni v lese. Po 700m chůze zablácenou cestou za vytrvalého deště jsme dorazili na výchozí bod - sloup bez drátů. Od tohoto sloupu nás navigovali reflexní značky velikosti rýsováčku. Opět bylo asi hlavní výzvou bláto na strmém svahu, který musel nakonec Zdenál obejít. Když už se blížila půlnoc, narazili jsme nakonec na další jeskyni/noru, která slušně smrděla, byla dlouhá asi 15-20m, postupně se zužoval strop a u konce jeskyně jsme nalezli další kešku. Při zapisování do deníku jsem si nad Plukovníkem všiml spícího netopýrka, kterého jsme naštěstí neprobudili.
Následoval návrat do Vyškova pro jednu kešku u kostelíka. Nejdřív se mi s bratrem ani nechtělo z auta s tím, že to bude další nudná městská rychlovka. Nakonec jsem ale přece jen vyběhl jenom v mikině a bratra nechal v autě samotného. Umíte si asi představit, jak divně vypadají 3 lidi motající se v 1 ráno kolem kostela. Podezřele jsme připadali i policii, a tak místo rychlovky u kostela jsem mokl jen v mikině asi půl hodiny, než nás policajti prolustrovali a nechali být…týden předtím totiž ten kostel někdo vykradl, tak doufám, že se nekradlo ve Vyškově i tuto noc, aby nebylo ňáký popotahování. Velký štěstí měl hlavně bratr, který si pro jistotu nebral vůbec občanku. Kešku u kostela jsme nakonec nenašli a nebýt policie, bylo by to další nudné městské hledání.
Následovaly další 2 kešky u 2 sakrální staveb blízko sebe, kde všechno proběhlo rychle a vydali jsme se na další kešku „hvězda“. Ta měla být schována na vrbě u rybníka. Byla to další z nočních kešek, takže nás navigovaly opět reflexní rýsováčky podél rozbláceného břehu rybníka. Za tmy, mlhy a deště opět místo s výbornou atmosférou. Ale za letního večera by mohlo být ještě hezčí. Nakonec jsme narazili na onu vrbu, která byla opravdu výzva. Bylo třeba se vyšplhat na 3,5m kmen, který neměl pořádný záchytný bod. Celé ztížené neustálým deštěm, mokrou kůrou a zablácenými boty. Naštěstí tu máme kanárka Gaspacha a dva siláky, kteří ho vyzvednou. Hodně pohodová keška…jen už bylo v botech sakra mokro, mikina taky nebyla zrovna suchá a byly už tak 2 hodiny ráno, takže bych byl už nejraději ve sprše a v posteli. Ale to nás čekala ještě cesta za poslední keškou „akta-X“.
Tam jsme si zase trochu zakufrovali, při couvání ťukli zadek autíčka, dali do těla tlumičům na panelovce a nakonec dorazili na místo, kde bylo několik (asi 12?) jakýchsi nádrží na vodu. Bez bližšího určení místa jsme už dost promrzlí rychle vzdali hledání a jeli domů.
Příjezd přesně v 04:00, rychlá sprcha na zahřátí a smytí „kanálu“, bláta a rychle do pelechu. Musím říct, že oproti už nudně se opakujícím pátkům v hospodě to byla příjemná změna. Trochu HC v podobě bláta, deště a samotných míst, poznání Vyškova s první zkušeností s policií a hlavně nádherný místa –jeskyně, kanál, jeskyně, vrba u rybníka. Určitě bych si to zas někdy dal a nebylo by špatné vymyslet i jiné večerní akce.
Díky Zdenále a Plukovníku;-)

PS: foťák jsme bohužel nechali doma, tak aspoň fotky z plukovníkova mobilu.