Zajatec

Připadám si čím dál víc jako zajatec současné kultury/společnosti. Nejhorší na tom je, že nevěřím v osvobození...jen se naučit v zajetí žít.
Pravděpodobně procházím další existenční krizí. Je to tím časem na přemýšlení, který o zkouškovým mám. Má cenu se to všechno učit? Opravdu to chci dělat. Proč dělám všechny ty věci, které jsou proti mému přesvědčení... jen proto, protože je tak nastavená kultura, která jednotlivci nedá moc šancí odporovat. Dokážu najít způsob života, abych byl v osobní harmonii? Zdánlivě jsem v ní celou dobu byl, ale když má člověk čas na přemýšlení, uvědomí si, že je to jen umění žít v zajetí kultury, využívat co nabízí a myslet si, že je vlastně v pohodě.
Není potom lepší být v pohodě, nedávat prostor k přílišnému přemýšlení a prostě žít ten náš krátký čas? Být trochu sobecký...vždyť ostatní jsou mnohem větší sobci. Proč bych si to pro sebe taky nedopřál.
Zvláštní kde se v člověku bere touha měnit svět k lepšímu. Já touto nemocí trpím snad od narození. A stále se nedovedu smířit s tím, že na to prostě nemám. Tahle marná touha je asi hlavním motivem, proč jsem ještě na škole.